Červen 2015: Exkurze do Saského Švýcarska

Ekotým vyjel v předposledním školním týdnu na dvoudenní výlet. Devět statečných vyrazilo v pondělí s těžkými batohy na vlak a po dvou hodinách a třech přestupech se ocitlo v přírodním ráji, uprostřed Saského Švýcarska. Zeptejte se sedmaček z Ekotýmu, jaké to je, lézt od Labe na stolovou horu Lilienstein, pak šlapat další 4 kilometry podél řeky a po krátkém odpočinku vystoupat na skalní most Basteibrücke. Zvlášť když vám do toho začne pršet.

Ale stálo to za to. Vyhlídky byly světové, stejně jako kolemjdoucí – Japonci s foťáky, Rusové, Američani. Naobědvali jsme se, nakoupili suvenýry a za stálého deště pokračovali zpátky k Labi, na přívoz a na vlak. Nocleh byl totiž domluvený u ochránců přírody v Krušných horách. Takže ještě tři kilometry a dohromady za celé pondělí patnáct. Jestli byste ale čekali, že v osm všichni padli do postele, pak jste si měli přečíst nějakou pohádku a ne tuto pravdivou reportáž …

V úterý pro změnu pršelo už od rána. My jsme si vyšlápli 350 výškových metrů na vrchol Geisingberg (8420 dm n. m.), najedli se (a ohřáli) v horské boudě, vylezli na rozhlednu a pak pokračovali do Altenbergu. V hornickém muzeu jsme si nejprve prohlédli, jak se kdysi z cínové rudy dostávalo těch 0,3% cínu (a co se dělo s těmi 99,7% hlušiny) a pak jsme nasadili helmy a vlezli pod zem, do štoly, v níž se ještě před třiceti lety těžilo.

Přežili jsme. Výbušniny byly jen atrapy a obří vrtačky dávno mimo provoz. I tak jsme si ale třičtvrtěhodinku pod zemí užili. Ani nám nevadilo, že na bobovou dráhu už nezbyl čas. Sedli jsme na autobus do Teplic, pak na vlak do Ústí, tam jsme se ještě trochu občerstvili ve Fóru a v půl deváté jsme, zmožení, vystupovali v Liběšicích.