Červen 2018: Rozlučka a slzy na krajíčku

Milý Ekotýme,

už jsem to měl v hlavě srovnané.
Odcházím ze školy, těším se do nové práce, všechno v pohodě.
Rozloučím se a do Liběšic budu rád jezdit (už jen) na návštěvu.
S Ekotýmem se ještě uvidíme na podzim.
Tak jsem navrhl slavnostní rozloučení na poslední červnovou schůzku. 
A divil se, že se na to moc netváříte…

No a pak přijdu na běžnou schůzku v půlce června a nikde nikdo.
Chvíli čekám, pak vyrazím na chodbu a zastaví mě kolega Tišler, že mám jít na pár minut do kabinetu.
Pak mě nasměruje k deváté třídě.
Otvírám dveře…

Od té chvíle se mi hrne krev do hlavy, slzy do očí a vůbec nevím, co říct.
Nejen, že jste byli nejlepší Ekotým za celých pět let.
Nejen, že byl úžasný zážitek být s vámi ve skalách. 
Nejen, že jsme spolu obhájili titul Ekoškola.
Vy jste mě navíc úplně rozbili touhle nádhernou rozlučkou!

Děkuju
a těším se v září v Oparně!

Jan Kotěra